skip to Main Content

Psoas bederní svaly – tekutinové tělo
s Jani Aadhiradasi

Sobota 27. června od 10.00 do 18.00
a neděle 28. června od 9.30 do 16.30

Cena 2500,-

Bederní svaly a tekutinové tělo: uvolněná záda

Srdečně zveme na praktický a inspirující kurz, kde vás čekají nejen zajímavé informace z biologie i z jiných přístupů k tělu, ale kde se především dostaneme do kontaktu s nejhlubším svalem v těle (velký bederní sval – psoas – sval duše), budeme zvědomovat propojenost jednotlivých částí těla na fyzické, emocionální a energetické úrovni.
Jemně a hluboce dáme prostor regeneraci/léčivé síle v nás, což blahodárně/úlevou působí na často přetížený nervový systém, a zároveň dochází k praxi rozvíjející vnímavost těla.

Objevujeme nenásilnou formu komunikace s vlastním tělem, plnou respektu i hravosti. Dochází k uvolnění napětí bederních svalů, ale i celého těla a mysli, dopřáváme prostor autenticitě, energie může volně proudit a pojmy jako gravitace, fluidní pohyb a hluboký klid se stávají živou zkušeností.

Přihlašovat se můžete na
telefonu: +420 737 343 242

emailu: innate@seznam.cz

Záměrem této praxe je

UVOLNĚNÍ BEDER, zad a kyčlí

prostor pro VAŠI VLASTNÍ ZKUŠENOST S MOUDROSTÍ TĚLA

UVOLNĚNÍ PŘETÍŽENÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU A UVOLNĚNÍ LIMITŮ, KTERÉ SE O NÁS KDY SNAŽILY….

OTEVŘENÍ NOVÝCH PROSTORŮ KREATIVITY, myšlení a SVOBODY

Ze zpětných vazeb účastníků:

„Na kurz „Psoas-bederní svaly a tekutinové tělo“ jsem si přijela protáhnout bederku a doufala jsem i v nějaké sebepoznání.
Oboje se mi dostalo vrchovatě. Kdyby někdo nakoukl oknem do centra Innate, tak by asi konstatoval, že prostě jenom ležíme nebo se lehce válíme po overballu. Jana nás učila cviky, které se vně zdají jako nicnedělání. Uvnitř těla a mysli se ale děly velké změny. Mně se při protahování bederní páteře, v místech, kde nejčastěji bolí, otevřelo trauma strachu z návratu deprese, že se znovu propadnu a už nezvládnu vstát. Otevřelo se jako hřtán propasti, proměnilo v slzy, následně v únavu a uvolnění. Odplavalo a s ním i napětí ve svalech.
Obrovským vítězstvím pro mě také je, že se mi podařilo pomalými, možná i milimetrovými pohyby, dostat mojí ruku do poloh, do které jsem ji po opakovaném vykloubení ramene dát nemohla, neb by se mi rameno zase uvolnilo. 19 let od prvního úrazu mohu v noci vesele rozhodit rukama jako to dělají miminka a kdybych zavítala do školy, tak se mohu hlásit jako správná šprtka, kterou jsem i byla.“

,,…Co mě ale nejvíce potěšilo, bylo zjištění, že zmizel neodbytný pocit stažení a mražení okolo žaludku. S ním zmizely i úzkostné pocity, které mne v poslední době provázely a braly mi energii…“ – zpětná vazba jednoho muže

Back To Top